Deklarace smrti - Gemma Malley

30. srpna 2014 v 18:45 | Tisa |  Knižní recenze
Název: Deklarace smrti
Autor: Gemma Malley
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 256
Rok vydání: 2013 (2. vydání)
Cena: 199 Kč

Obálka:

Úvod do děje:

Náš příběh se odehrává ve Velké Británii roku 2140. Budoucnost se zdá být růžová (tedy alespoň pro plnohodnotné občany), žádné smrtelné choroby, volně přístupné léky na dlouhověkost... Nesmrtelnost však má i svá rizika, největším z nich je přelidnění. Proto byla schválena deklarace, podle které smí každý občan mít jen jedno jediné dítě. Porušení tohoto zákona se trestá vězením a odebráním potomka.

Odebrané děti (nazývané přebyteční) jsou obvykle vychovávány v ústavech a připravovány na krátký život otroka, odsouzeného sloužit všem narozeným v tom správném počtu. Jednou z "Přebytečných" je i mladá Anna, která žije v ústavu Grange Hall, co si jen pamatuje. Od mala zná jen tvrdou dřinu, odříkání a dávno se smířila se svou podřízeností. Nikdy nezatoužila po svobodě, byť jen na malý okamžik. Tedy alespoň do doby, než je do Grange Hallu přivlečen stejně starý Petr. Jeho vzpomínky na "svět venku" jsou stále čerstvé a rozhodně neplánuje po zbytek života posluhovat. Do Annina života přinese něco, co dosud nepoznala. Pochybnosti. Nebo i něco víc?

Co si myslím já?

Na deklaraci jsem narazila při nešťastném uzavírání jednoho pražského knihkupectví, po kterém se mi opravdu stýská. Všechny knihy za polovic. Valná většina už dávno zmizela, ale tenhle kousek stále ještě "přebytečně" ležel na polici. A za tu stovku, no nekup to. Obálka působí zajímavě, ikdyž víc než postava samotná mě zaujaly futuristické budovy v pozadí. Původně jsem od knihy čekala strhující akčňák, nejspíše zakončený svržením tyranského systému. Toto očekávání zůstalo nenaplněno, neboť Deklarace smrti se zabývá spíše filosofickými myšlenkami. Koneckonců, výše zmíněný akční námět se by se moc neshodoval s délkou knihy, je opravdu kratinká. Jedná se spíše o takové oddychové čtení.

Příběh je opravdu jednoduchý a všechno se děje bez účasti Anny. Kdyby prostě neexistovala, pro svět by se nic nezměnilo. Dětí jako ona je koneckonců dost a stále přibývají. Začátek je příliš jednotvárný a do Petrova příchodu jen stále posloucháme, jak je život v ústavu příšerný a jak dokonale se vychovatelkám podařilo "vymýt Anně mozek". Chvíli se to dalo přežít a autorka tím umocnila konečnou atmosféru, ale pokud byl další den stejný jako první (vyjma té maličkosti, že se nejmenoval pondělí, ale úterý), začala jsem se nudit. Když už se deklarace alespoň trochu dostala do pohybu (ikdyž želvím tempem), u knihy jsem doslova usínala a ani to minimum akce mě nedokázalo probrat. Otupěle jsem otáčela stránky a modlila se, ať už se sakra stane něco důležitého, nebo lépe - ať už je konec.

Očekávala jsem velkolepý závěr, ale ani k tomu nedošlo. Byl stejně primitivní jako zbytek knihy. K dobru mu ovšem můžeme připsat to, že jsem nic podobného neočekávala. (Alespoň něco.) Přestože je na obálce doporučení : "Od patnácti let" kniha neobsahuje nic nepřístupného mladším, právě naopak. Styl vyprávění na mě místy působil jako zjednodušený pro desetileté. Autorka si udržovala patřičný odstup k postavám, jako by se deklarací sama řídila. Uvažování charakterů mi přišlo nelidské, bezdůvodné a stupidní. Je-li jako jediné vysvětlení pomsty uvedeno slovní spojení zasloužila si to, začínam pomalu přemýšlet nad tím, jestli knihu psal člověk, nebo stroj. Přikláním se k druhé možnosti.

O světě se nedozvíme prakticky nic jiného než to, že je bezvýhradně skvělým místem na život pro Plnohodnotné, a také naprosto nesnesitelně nespravedlivý pro Přebytečné. Celkově je na detaily velice chudý. Hrdinové jsou buď zlí, dobří, nebo totálně blbí (natolik, že si ani stranu vybrat nedokážou). Možná není robotem jen autor, ale i všechny postavy a autor jen zapomněl tento podstatný fakt zmínit. V tom případě má Anna nejspíše závažnou poruchu operačního systému.

Jako desetiletá bych se jistě neobyčejně bavila, ale právě teď mi příběh neměl co nabídnout, vyjma tří hodin nudy. Na konci jsem ani nepochopila jeho smysl. Zkusím se vymluvit na to, že snad ani žádný neměl. Jestli ano, tak je zamaskovaný hodně dobře.

Nechci nikoho ovlivňovat a odrazovat od čtení, jistě by si i tohle dílko našlo své čtenáře. Já se mezi ně ale počítat nehodlám. Škoda, že jsem ho nečetla tak před sedmi lety, ikdyž v té době bych se možná bála jeho názvu. :D Deklarace smrti je fajn, tedy alespoň by mohla být pro žáky prvního stupně. Jestli do této kategorie spadáte, jen do toho. :)

Inu, čas na obodování. Deklarace smrti si nulu určitě nezaslouží, takže dávám jedničku. Vzhledem k blížícímu se začátku školy přeji mnoho jedniček všem školou povinným, jako jsem já. :) (A také přeji málo jedničkových knih a hodně těch skvělých)




Na příště pro Vás chystám knihu Čarodějnice z Hexhall. Budu moc ráda za každý komentář k recenzi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Borůvka Borůvka | Web | 31. srpna 2014 v 2:05 | Reagovat

Četla jsem první vydání knihy a fakt moc mě bavila, primitivní mi nepřišla a klidně bych se do ní pustila znova.

2 Aly Aly | Web | 31. srpna 2014 v 11:21 | Reagovat

Máš super blog!

3 Tisa Tisa | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 14:49 | Reagovat

[1]: Borůvka - Každý na tohle samozřejmě máme jiný názor, mě se Deklarace moc nelíbila. Možná to někdy v budoucnu zkusím přečíst znovu Třeba v ní tentokrát najdu něco, co mi tentokrát unikalo. :-)
Díky za názor. :D

[2]: Aly - Moc děkuju za pochvalu, jsem moc ráda, že se ti moje stránka líbí. :-D

4 Michi Michi | Web | 1. září 2014 v 13:52 | Reagovat

Nu, to očividně nebude čtivo pro mě :D Ačkoli možná pro zajímavost, když bych neměla po čem jiném sáhnout... No uvidíme :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama